František Štván

Na splnění veřejně proneseného slibu, že město zrekonstruuje Městky stadion do podoby, která bude odpovídat svazovým regulím, neupozorňuji poprvé. Myslím si, že čtyři roky byla dost dlouhá doba na to, aby se nemuselo ukázat, že se jednalo o slib planý, který v předvolebním kvasu dokazuje, jak je nutné brát předvolební slovo kandidátů s rezervou. Výmluva na nedostatek peněz neobstojí, neboť nepamatuji období, kdy by jakýkoliv komunální politik tvrdil, že peněz je dost. Objektivně dodávám, že v tom měli politici pravdu. Peněz skutečně není nikdy dost.
 Ve svých příspěvcích jsem vedení magistrátu vyzýval, aby se poučilo tam, kde svazovým podmínkám dokázali vyhovět za menší peníze, než které se u nás investovaly do výstavby směšné a nevyužívané tribunky. Hřiště HFK Olomouc je toho zářným příkladem. Ani to by nebylo potřeba, kdyby se vnitřek staré tribuny doslova rychlostí blesku nevyboural, ale naopak zrekonstruoval do podoby, kterou požadovaly svazové regule. Chybějící kabiny pro mládež by svazu ve stavebních buňkách nezavdávaly důvod k tomu, aby byl druholigový fotbal podruhé (nepochybně politicky) vyhnán za hranice města. Politicky píši s naprostou vážností, neboť jenom politici rozhodují o veřejném životě v našem městě. Osud Army mi tak začíná připomínat předlistopadový osud písničkářů Třešňáka a Hutky. V této souvislosti se nemohu ubránit připomínce, že hokejový stadion, který je proti fotbalovému doslova mladík, finanční nedostatečností k rekonstrukci svého zevnějšku netrpěl. To je pro mne další důkaz, že o osudu druholigového fotbalu rozhodl politický nezájem. Pesimista by mohl tvrdit, že naopak politický zájem. Fotbalový lid si totiž šušká, že mocní Ústečtí Lvi na vyčištění svého teritoria systémově pracují.
Říká se, že naděje umírá poslední a tak chci do poslední chvíle věřit, že po mé opakované chlapské kritice bude mít chlapský slib i chlapský haapy end.