Dobrá rada nad zlato.
6. 1. 2009
Dobrá rada nad zlato.
Ruku v ruce s úspěchy ekonomické krize v požírání pracovních příležitostí se roztrhl pytel se zaručenými radami, jak ztrátu zaměstnání co nejlépe překonat. Psychologové připouští, že nečekaná výpověď z práce představuje pro dotčeného velký stres spojený s obavami o udržení bydlení a zajištění rodiny. Prý není dobré k tomuto stresu přidávat sebelítost. Naopak!
Psycholog Jan Gruber radí vnímat výpověď jako přírodní katastrofu, které nešlo zabránit a nikdo za ní nemůže. Já si k těmto úvahám dovolím připojit pár slov.
Následky ekonomické krize by společenost nesporně snášela lépe, kdyby to byl naopak stát a nepostižení občané, kdo by vnímal nezaměstnané jako oběti přírodní katastrofy a ne jako lenochy tyjící z veřejných prostředků, kteří si za svůj osud mohou vlastní vinou a ještě nás pracovité údajně okrádají. Z hlediska individuálního utrpení je podle mého soudu jedno jestli přijdete díky povodni o střechu nad hlavou a nebo díky ztrátě zaměstnání možnost si náklady na život zabezpečit. V době povodní se stát a jeho občané chovali solidárně a míru postižení neměřili mírou solventnosti zaplavených. Jediný psycholog si nedovolil uslzeným "zakazovat" sebelítost. Žádný politik si netroufl tvrdit, že někdo společenské dobrodinní záměrně zneužívá. Byli si vědomi, že takové prohlášení by u lidí probouzelo závist a nenávist. Naopak!
Plošné náhrady a humanitární pomoc dostával "pán" i "kmán" ve stejné výši a nad pohnutými osudy bezejmených se vznášela celonárodní solidarita. Ta dnes pro mne z nepochopitelných důvodů chybí. Vinu spatřuji na straně vládnoucích politiků, kteří na principu presumpce viny a podezírání bez důkazů probouzí v lidech závist a bohužel i nenávist ke svým spoluobčanům.
Pokud mají psychologové skutečný zájem o duševní zdraví postižených, pak by měli velmi hlasitě vzkázat vládnoucím politikům a jimi naočkovaným podaným, aby se právě oni dívali na nezaměstnané jako na oběti přírodní katastrofy. Vědomí, že si lidé dokáží solidárně pomoc bez snižování důstojnosti potřebných je podle mého soudu základním předpokladem, aby jsme špatné časy překonali co nejrychleji a s co nejmenšími ekonomickými, ale také s morálními ztrátami. Povedlo se to po povodních. Proč by tomu tak nemělo být i v dnešních těžkých časech, nechápu. František Štván
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář