Kdo to zaplatí je jasné.
16. 6. 2008
Kdo to zaplatí je jasné.
Stát musí japonské skupině Nomura zaplatit bezmála čtyři miliardy korun. Takový je výsledek sporu po pádu Investiční a Poštovní banky. Nebudu daleko od pravdy, že "vládnoucí" by bez mrknutí oka zaplatil, i kdyby výše kompenzace dosahovala například miliard třicet. Cvrkot by stoprocentně nastal, kdyby vláda z popudu jiné arbitráže(přání lidu) musela zrušit poplatky, které souvisí s léčbou. V takovém případě by jen pouhá chybějící jednotka miliardy ohrozila financování zdravotní péče, s fatálním dopadem na státní rozpočet. Ještě teď mám před očima zdravotnického ministra , který "omdléval" nad stovkami miliony korun, které se budou muset vyplatit nemocným voličům po dobu zrušení tří dnů bez nároku na nemocenskou. Ztráty za prohrané arbitráže zřejmě současná "regulační" vláda přehlíží za pomoci sedativ. Nebo je příčinou emočních rozdílů politické škatulkování peněz, které má u nepřemýšlivého občana - pokud je potřeba - navozovat zděšení? Naopak, světácké mávnutí rukou? Jsou výdaje ( předražené zakázky, prohrané arbitráže, zvýšené náklady na politickou činnost, atd.) které nás nemají pro svoji údajnou malichernost znepokojovat. Naopak znepokojovat nás mají investice do nás samotných. Mocenské kejkle s realitou byly, jsou a budou. Už Hamlet pravil."Vždyť samo sebou nic není dobré ani zlé, jen myšlení to činí dobrým a nebo zlým".
Položím otázku. Je správné platit za arbitráže a z výběrových řízení "malé domů", a naopak lidem upírat neregulovanou zdravotní péči? Důležité nepochybně je, kdo se zamyslí jestli je to dobré nebo zlé. Kdo to zaplatí je jasné.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář