Názor na V.I.P. charitu.
1. 1. 2008
Mysleme na všechny děti.
Záplava mediálně prezentované lásky a citu, kterou, jakoby na vánoční povel, projevují více , či méně známí lidé v dětských domovech, mne vede k zamyšlení. Stará se snad společnost nedostatečně o provoz těchto zařízení? Neměly by snad v nich žijící děti co na sebe a s čím si hrát? Není tento koncentrovaný zájem o jeden sociální problém tak trošku alibismem? Vždyť hranice mezi obletovaným, rodiči opuštěným dítětem a spratkem socek, co nechtějí makat, je jen v tom, kde se zrovna dítě nachází. Je snad běžné, že i na těchto dětech spočinou dojemné pohledy s kterými v ruku v ruce kráčí štědrost? Nevzkazují tito lidem daleko víc hmotně, ale i citově trpícím dětem, že na ně přijde řada až se ocitnou tam, kde mnohdy poslouží jako dekorace a důkaz lidskosti dárce? Neměla by se drtivá většina těchto prostředků přesunout i k těmto malým autsaidrům? Není směšné, když dárce je plamenným zastáncem tvrdých sociálně ekonomických úspor a zároveň si může darem domovu snížit daňový základ? Vážím si lidí, kteří se dokáží rozdělit o své prostředky s potřebnými, ale ještě víc bych si jich vážil, kdyby slovy a činy bojovali proti politice, která na autsaidrech staví nápravu předešlých a současných zlodějen. Dnes obletované děti to zítra pocítí na své kůži. Mimo zdi dětských domovů na ně čeká skutečný život. Život bez (v prosinci) hodných tet a strýčků.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář