Jdi na obsah Jdi na menu
 


Netvrdím, že práce je matka pokroku, ale účinější lék na léčení veřejných financí zatím nikdo nevynalezl.

23. 1. 2010

 
 
Mám pocit, že knížecí rady finančních analytiků a politiků, že si mají třicátníci začít ze mzdy šetřit na důchod, jsou ve své smutné realitě vysoké nezaměstnanosti málo platné, jako když by si pasažéři letadla ztroskotaného uprostřed pouště bez jediné kapky vody místo řešení problému krátili čas přednáškami o zavlažování. Rady sytých mají minimálně dvě základní podmínky, které jsou v hojné míře nesplnitelné. Musíte mít po celou dobu produktivního věku práci a mzdu, který vás nenutí žít v pouhém biologickém přežívání od výplaty k výplatě. Tvzení, že důchod nemůže být věcí státního rozpočtu, ale především soukromých úspor, je ideologicko- účetnické klišé, které v konečném důsledku přinese velké sociální otřesy, které se v žádném případě nevyřeší "jen" další půjčkou. Každý trošku přemýšlivý člověk si nemůže nevšimnout, že jedním dechem společnost dělá vše , abychom žili co nejdéle a druhým dechem vymýšlíme a závádíme technologie, které masivně nahrazují lidskou práci. Z mého pohledu tak nerostou řady nezaměstnaných, ale lidí, které společnost nepotřebuje. Uznávám, zní to tvrdě, ale je tomu tak, neboť drtivá většina nezaměstnaných jsou lidé, kteří pracovat chtějí. Pokud tedy vynakládáme obrovské prostředky na vzdělání, které se nám "odvděčuje" techologiemi, které nahrazují lidskou práci, pak bude nezbytně nutné, aby do sociální systému přitékala zvláštní berň z produktivity technologií, které nás u "ponků", a nejen tam, nahrazují. Tyto prostředky vložme buď do sociálního systému a nebo na vědecký výzkum, který vymyslí pracovní příležitosti. Netvrdím, že práce je matka pokroku, ale účinější lék na léčení veřejných financí zatím nikdo nevynalezl.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář