Pokud Ústava teoreticky a vlastně i prakticky umožňuje uniknou trestu za zabití, pak je něco špatně.
5. 7. 2009
Jemnocitu našich zákonodárců se jeden nestačí divit. Na našich silnicích čím dál víc zabíjí rychlost, ale pro poslance to není překážka, aby se tresty za její překročení nemohly zmírnit. Stačí se podívat na novelu zákona o provozu na pozemních komunikacích, kterou Sněmovna pustila do druhého čtení a máte pocit, že jsou poslanci mimo dopravní mísu. Jak mohou překročení rychlosti o 20km/hod. v obci, kde je přikázána padesátka, považovat za mírné překročení, když je to překročení o celých 40%? ( To by vysvětlovalo, proč se naši legislativci více nesoustředí na boj proti úplatkům. Pokud považují překročení rychlosti o 40% za mírné, pak to vysvětluje, proč je z poslaneckého legislativního klidu nevyruší běžné předražování veřejných zakázek o 10%, aby bylo z čeho úplatek poskytnout) Co je vede k tomu, aby za tento přestupek nebyly odebírány body, ale jen peněžitý trest v hodnotě1000 Kč,- ? Stejných 1000 Kč,- bude stačit na zaplacení odpustku, pokud si to na dálnici budete svištěl rychlostí o 30km/hod. vyšší, než povoluje limit. A aby toho nebylo málo, tak se na některých úsecích bude jezdit 160km v hodině a pokud budete moc oželet tisícovku, tak klidně stodevadesátkou. Další podivností je jejich vypořádání s institutem "odvolání se na osobu blízkou". Provozovatel vozidla bude muset PČR sdělit, kdo při spáchání přestupku seděl za volantem. To je podle mne opatření nedostatečné, neboť to provozovatel vozidla objektivně nemůže vždy vědět. Pokud předám klíče a doklady od vozu svému synovi, pak nemohu vědět, jestli on nenechal řídit někoho jiného. Proto bych navrženou povinnosti rozšířil o povinnost nahlásit, komu jsem předal klíče a doklady od vozu, pokud jsem ve vozidle neseděl. Tato povinnost by automaticky přecházela na toho, komu jsem vozidlo svěřil. Nesdělení by znamenalo, že veškeré trestně právní následky ponese ten, který se rozhodl držet bobříka mlčení. Komu by to připadalo přísné, či protiústavní, tak mu doporučuji vžít se do situace, že mu například na přechodu někdo zabije dítě a z viny se vyváže tím, že se bude odvolávat na osobu blízkou, neboť výmluva na osobu blízkou bude posuzována pouze jako správní přestupek. Poslanecké řešení i nadále může svádět použít institut "odvolání se na osobu blízkou" třeba k vyřešení problému s babičkou, která má tuhý kořínek a vnoučata přitom nemají kde bydlet. Stačí jí na rodinném výletu na polní cestě přejet tam a zpátky a následně se vymlouvat , že jí nedopatřením při parkování porazila a zabila osoba blízká. Pokud Ústava teoreticky a vlastně i prakticky umožňuje uniknou trestu za zabití, pak je něco špatně.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář