Senátor Sušický má možnost mé argumenty vyvrátit.
Mám pocit, že kdyby neexistovalo čtyřicetileté období před listopadem 89, tak by neměl jiné politické téma. Jeho radost, že naši politiku neovlivňují zbabělí a podlézaví politici, kteří naštěstí nedostali od voličů v posledních volbách mandát, aby nás dostali do doby, kdy Kreml rozhodoval o půlce Evropy, má kvalitu strašení malých dětí Klekánicí. Kdybych potlačil stud ohánět se podobnými argumenty, tak bych mu oponoval tvrzením, že Gottwaldovi nepomohl přijetím demise vlády levičák a že srpnové okupaci Československa předcházelo mlčení (což se všeobecně považuje za souhlas) USA k informaci Kremlu, že k nám pošle vojska Varšavské smlouvy. K smůle občanů okupace Československa neměla pro USA hodnotu Karibské krize.
Pan senátor je přesvědčený, že kdo nezná svou minulost, tak ho nečeká veselá budoucnost. S touto myšlenkou souhlasím. Dnes neexistuje ministr, který by netvrdil, že minulost jeho ministerstva je protkána miliardovými ekonomickými úlety. A to zdaleka nevědí o všem. Politici neznají(?) tunelářskou minulost a proto je stát, v zájmu neveselé budoucnosti, podle posledních správ ochuzován zdravotními pojišťovnami, ředitelem muzea, presidentem kontrolního úřadu, stavebními firmami i prodejci emisních povolenek. Politici, jako senátor Sušický, pro které je poučnou minulostí pouze vládnutí bolševika, vidí viníka v nemocných, sociálně potřebných, platech státních zaměstnanců a nákladů na provoz domovů důchodců. Jsem ročník 56 a moc dobře si pamatuji nekompromisní bolševické "kdo nepracuje ať nejí". Mám silný pocit, že toto heslo ovládá i myšlení lidí, jako je senátor Sušický a to i přes neprůstřelný fakt, že placená práce objektivně pro všechny lidi není. Kdybych se pletl, tak by šel do senátních voleb s humánně upraveným "kdo kradl a krade, ať jí v nápravném zařízení".