Veřejné peníze jsou v demokratickém vlastnictví.
1. 1. 2008
Veřejné peníze jsou v demokratickém vlastnictví.
V názvu paroduji fakt z minulosti, kdy veřejné peníze byly v socialistickém vlastnictví. Pokud mne paměť neklame, pak jejich zcizení, a to jakoukoliv formou, bylo pro hříšníka horší, než když "soudruh" sáhl "soudruhovi" do kapsy. Dnes už erár není tak úzkoprsý, a do nebe volající předražení omlouvá politickým rozhodnutím, za které se netrestá. Máme demokracii! Ta nepotřebuje státní cenovou politiku, která by stanovila za kolik stát, či obce budou stavět chodníky, silnice, opravovat veřejné toalety a nebo primátorské patro. Právě z těchto důvodů máme dražší dálnice, mnohdy léky, a komunální zakázky, než ve vyspělých sousedních zemích a také komunální zakázky, byť je v naší zemi dělí několik kilometrů. O cenách rozhodují hejtmani, primátoři,starostové, společně s ostatními politicky dosazenými funkcionáři a nám nezbývá než pod presidentskou standartou doufat, že pravda na ní vetkaná vítězí. Jenže jaká pravda? Ta "demokratická", která dovolí navýšit bezmála dvojnásobně cenu rekonstrukce Malé Hradební, bez schválení zastupitelů? Ano, tahle pravda vítězí! Policie vše odloží, neboť demokratickému(většinovému) vedení města nevznikla škoda a bez škody nemůže být trest. A pokud došlo k nějakému přehmatu, pak se jistě bude jednat o politickou chybu a za tu se přeci netrestá. Ta není společensky nebezpečná, jako např. neochota zaplatit třicet korun u lékaře. Demokratické rozhodnutí zákonodárců o poplatcích je jednou z pravd, která u nás selektivně vítězí. Když se to hodí je pravda "pravdou" a jindy bičem.
František Štván
V názvu paroduji fakt z minulosti, kdy veřejné peníze byly v socialistickém vlastnictví. Pokud mne paměť neklame, pak jejich zcizení, a to jakoukoliv formou, bylo pro hříšníka horší, než když "soudruh" sáhl "soudruhovi" do kapsy. Dnes už erár není tak úzkoprsý, a do nebe volající předražení omlouvá politickým rozhodnutím, za které se netrestá. Máme demokracii! Ta nepotřebuje státní cenovou politiku, která by stanovila za kolik stát, či obce budou stavět chodníky, silnice, opravovat veřejné toalety a nebo primátorské patro. Právě z těchto důvodů máme dražší dálnice, mnohdy léky, a komunální zakázky, než ve vyspělých sousedních zemích a také komunální zakázky, byť je v naší zemi dělí několik kilometrů. O cenách rozhodují hejtmani, primátoři,starostové, společně s ostatními politicky dosazenými funkcionáři a nám nezbývá než pod presidentskou standartou doufat, že pravda na ní vetkaná vítězí. Jenže jaká pravda? Ta "demokratická", která dovolí navýšit bezmála dvojnásobně cenu rekonstrukce Malé Hradební, bez schválení zastupitelů? Ano, tahle pravda vítězí! Policie vše odloží, neboť demokratickému(většinovému) vedení města nevznikla škoda a bez škody nemůže být trest. A pokud došlo k nějakému přehmatu, pak se jistě bude jednat o politickou chybu a za tu se přeci netrestá. Ta není společensky nebezpečná, jako např. neochota zaplatit třicet korun u lékaře. Demokratické rozhodnutí zákonodárců o poplatcích je jednou z pravd, která u nás selektivně vítězí. Když se to hodí je pravda "pravdou" a jindy bičem.
František Štván
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář